Ráno jsme se sešli na kruhu. Vůbec nic jsem nemusela říkat, jen jsem mlčela a čekala. A povedlo se - děti se samy začaly utišovat i navzájem. Pak jsem jen zvedla ruku (známe ze školičky) a několik dětí zareagovalo. Děti byly úžasné. Pak jsme ale museli najít zatoulaného Večerníčka, který se schoval do košíku na pianu. Začalo seznamování pomocí házení míčku. V kruhu jsme si dál řekli, co nás dnes čeká (zatím ranní dopis nebyl) a rukou jsme ukázali "náladoměr". Podle něj se do školy děti těšily :-). Jupíííí. Pak se k nám přidala Terezka, naše paní asistentka. Děti se ptaly, co je zajímá :-).
Po první hodině už se všichni těšili na svačinu a na pití. Druhou hodinu jsme poznávali, co máme ve třídě - takže teď už snad každý ví, kde má svůj šuplík, kde jsou nůžky, co je ateliér, kde jsou papíry na malování, hry na přestávku, kde jsou knížky nebo časopisy, jak si pomoci, když někam nedosáhnu apod.Většinu obsahů krabic, kufříků atd. se nám podařilo narovnat do ateliéru a polic.
Vyhlašuji zatím STOP STAV papírových kapesníků i "tahacích". Myslím, že jich máme teď opravdu velké zásoby. Kdyby náhodou došly, dám vám vědět :-).
Třetí hodinu jsme se vydali po naší škole, prohlédli si místo sborovny, družiny a také nás nechali nahlédnout do své třídy druháčkové.
Prohlídka pokračovala přemístěním na velkou budovu. Přesun v pohodě :-) - prostě jsme se s Terezkou otočily a jeden chlapec nám měl říct, až se všechny děti seřadí do dvojic nebo trojic. Ŕíkám, že jsou úžasné :-).
Ve velké budově jsme ve vzorné frontě zařídíli aktivaci čipů. Chvilku jsme se proběhli v tělocvičně a pak jsme se vydali zpět. Poslední hodinu jsme opět seděli na kruhu. Únava byla jasná.I tak ale děti dokázaly sedět a zkoušeli jsme pravidlo, že mluví ten, kdo má Večerníčka - v podstatě na to přišly děti samy :-).
Takže díky za dnešní den. Sice jsem se nestačila ani napít, natož kousnout do svačiny, ale děti mě průběžně vybíjely a nabíjely :-). Toho nabíjení bylo neskonale víc ...tak např.
....Jeden chlapeček kopnul druhého. Přerušila jsem povídání v kruhu. Zeptala jsem se, co se stalo. Ten klučina, co kopnul se ale skulil do klubíčka a asi chtěl být neviditelný. Řekli jsme si, že ho to asi mrzí a on po chvíli se "rozmotal" a na dotaz, jestli se chce omluvit - se omluvil. Z druhé strany (toho, kdo byl nakopnutý :-)) byla omluva přijata. A ten samý kluk (co kopal) jako první reagoval, když za mnou jedna holčička přišla o přestávce, že nemá svačinu .Zeptala jsem se dětí, co s tím - a tenhle klučina okamžitě vyndal část své svačiny a položil to holčičce vedle sebe.
....
dál ...Jeden kluk všem sám od sebe podržel dveře ...
dál ...Jedna holčička měla starost, že její brácha asi ztratil prášky (našly se)
A na konci jsme si vyzkoušeli, jak zítra se budeme ráno vítat a pustili si taky písničku o Večerníčkovi. Zeptejte se dětí, jak se ráno budeme vítat :-).
Opravdu smekám, jak to dnes děti zvládly. Chválila jsem, chválila a chválila. Moc si to zasloužily úplně všechny - a že to třeba někde malilinko skříplo je omluvitelné - jsou druhý den ve škole - v prostředí, které neznají a kde ještě neví, nemají ho "osahané", je pro ně ještě velkou neznámou, nejistotou ...
Zítra pokračujeme v seznamovacích hrách - upevníme pravidlo "zvednutá ruka" a budeme se dál seznamovat a "pracovat" s našimi jmény :-). Už bude napsaný první ranní dopis. Kéž bychom se nám povedlo jít na chvilku ven a ještě stihnout něco namalovat (dnes už se první malíři ozvali a dostala jsem krásné obrázky). Dál se určitě budeme snažit plnit cíle týdenního plánu :-). Uvidíme, jestli nepřejdeme na interval 14 dnů, ale zcela jistě už dostanete první zprávu domů již po týdnu.
Na pátek úkol děti mají ( v týdenním plánu) a žádný jiný nedostanou.
Ačkoliv jsem trochu K.O., už teď se těším na děti na zítra.
Vaše komentáře sem - vítány :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat