Na dnešním kruhu bylo už od začátku "ve vzduchu", že to bude prima den. A myslím, že se povedl.
Ještě na kruhu jsme se věnovali příběhu paní Jelínkové, která chtěla upéct největší vánočku pro Ježíška a napsat tam své jméno. Nechala jsem děti přemýšlet, jak by zhodnotily její chování. A dostali jsme se až k tomu, že "dobré skutky" je prima dělat bez toho, abychom sebe zviditelnili, někdo použil slovo - abychom se jimi chlubili. Jak moc na to ale my všichni - malí i velcí zapomínáme ...
Příbyl další dílek puzzle a už je asi jasné, co vznikne :-).
Dál jsme na kruhu trénovali ze čtecí karty.
Další hodinu jsme vyzkoušeli psaní prvního diktátu. Děti si po skončení práce měly za úkol hned zkontrolovat podle tabule, jak se jim práce podařila a u slov namalovat smajlíka, mračouna - provést sebehodnocení. Děti tak měly okamžitou zpětnou vazbu. Tento způsob kontroly je pro děti nejvíce přínosný - hned vidí chybu. Sešity mám u sebe. Zítra zkusíme znovu. Hodně dětem se diktát povedl.
Jedna skupinka psala diktát s Terezkou, protože ještě slova nezvládají, ale i těm patří pochvala, že se snažily .-).
Je potřeba opravdu denně číst a jak jsem říkala, zkuste dětem např. naučená slova nadiktovat. Zvládnou to pak ještě lépe. Pište jim vzkazy, můžete ke svačině napsat tiskacím písmem třeba přání do dne atd. Prostě, aby chtěly číst :-).Vím, že některé děti už čtou své knihy. Brzy se na to zeptám :-).
Druhou hodinu jsme dál pracovali v Pepovi, kde jsme na str. 46 zkoumali obrázek a pak jsme podle něj na str. 47 doplňovali. Na str. 47 jsme začali i cv.2 - ale děti samy navrhly, že by to mohly mít za domácí úkol. Tak se zítra podívám :-).
Pak už hurá na tělocvik s Terezkou.Já jsem byla třetí hodinu se podívat na prvňáčky z paralelní třídy. Čtvrtou hodinu jsem už byla za dětmi zpátky v tělocvičně.
Jedna příhoda z dneška. Ráno jsem na kruh vzala dvoukorunu - někdo ji minulý týden našel a dal mi ji na stůl. Od té doby tam ležela. Dnes jsem na kruhu chtěla dětem poděkovat, že je to prima, že ji někdo nesebral a že ji odevzdal a říkal si, že třeba někomu bude chybět. V tu chvíli, kdy jsem chtěla dvokorunu ukázat - zmizela. Byla jsem z toho rozpačitá, ale během chvilky se v klidu a míru vše vysvětlilo. Takové příhody potřebujeme zažít - učí nás to, spojuje a přispívá k bezpečnému prostředí.
Taky si to myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat